zvířátka

                                  koně

Ržání
Je to hlasitý, vysoký zvuk,
který kůň vydává otevřenou tlamou a používá
jej jako signál pro koně, kteří jsou z dohledu,
a jako pozdrav pro blížící se přátele.
Oznamuje tak ostatním svou přítomnost
a z jejich odpovědí si určuje jejich polohu.

Řehtání
Hluboký, hlasitý zvuk,
slyšitelný na velkou vzdálenost.
Vydávají jej znejistělá zvířata, jež se oddělila od svých společníků,
v návalu zuřivého úsilí dostat odpověď,
která jim je umožní lokalizovat.
Řehtání je hlubší, delší a zoufaleji než zaržání,
které je vyšší a vyjadřuje pozdrav .

Hudrání
Zajímavé hluboké, mírné staccato,
které vzniká v zavřené tlamě
a slouží jako vyjádření spokojenosti
nebo k přivítání blížících se přátel.
Tento zvuk používají hřebci,
aby vyjádřili obdiv ke klisně,
klisny tak zase volají na hříbata.
Všichni koně ,,Hudráním" zdraví blízké
společníky (koně i lidi) nebo vyjadřují spokojenost,
když se jim přináší krmení.

Frkání Je to prudké vyfouknutí vzduchu nozdrami,
kterým kůň vyhlašuje stádu poplach - hrozící nebezpečí.
Když se zvíře setká s neznámým předmětem nebo zvířetem,
zůstane nehybně stát a hlasitě frká.
Rozšířenými nozdrami zároveň zachytává cizí pachy.
Samo frkání znamená poplach nebo strach, popřípadě pouhé rozrušení.

Vyjeknutí
Pronikavý vysoký skřek, který lze uslyšet během hry,
znamená vzrušení nebo spokojenost,
může však také jít o signál protestu,
je-li některé zvíře příliš blízko - o upozornění,
že jeho přítomnost je nežádoucí.
Tento zvuk také vydávají klisny,
když se seznamují s hřebcem nebo valachem,
provádějí jej prudkým vysokým hrábnutím přední končetinou,
čímž mu dávají najevo, že se má držet v uctivé vzdálenosti.

Řvaní
Je to zuřivý výkřik soupeřících hřebců,
mimořádně agresivních v souboji o nadvládu nad stádem.

Funění
Jemné a měkké zafunění nozder neslouží pouze k vyčištění
dýchacích cest, nýbrž je také projevem spokojenosti.

Mručení
Nepatří do oblasti hlasové komunikace - je výrazem námahy
nebo bolesti, například během hřebení nebo při kolice.

                                   psi

Ofenzivní gesta

Zvednutá hlava, široce otevřené oči, upřený pohled, strnulý postoj, lehce ohrnuté pysky, koutky stažené vpřed a obrácené dopředu, zvýrazněné a dobře viditelné obočí, vztyčené uši, ocas vysoko nesený nebo v horizontální poloze při útoku, kálení na vyvýšených místech, rozhrabávání půdy po vykálení, kopulační pohyby (pokud se nejedná o krytí hárající samice nebo přesměrované chování).

Gesta podřízenosti

Přikrčený, nahrbený hřbet, hladké čelo, přivírání očí, dozadu stažené pysky, stažený ocas mezi nohama a někdy až na břicho, stažené uši k lebce, mrkání a uhýbání očima, nabízení hrdla protivníkovi, převalení se na záda a nabízení břicha, někdy při tom takoví psi současně močí, slinění (pokud není vyprovokováno jiným podnětem, jako např. nevolností při jízdě autem, chutí k jídlu ap.)

Teritoriální chování

Přeznačkovávání svou močí po jiných psech, vytí při vymezování svého území (pokud u vás jezdí houkající sanitka nebo vůz firmy Family Frost, hlásí místní rozhlas, asi jste si všimli, že řada psů doprovází tyto zvuky vytím tak, jak postupně vůz projíždí ulicemi), štěkání na vetřelce za plotem, válení se po zádech a současné rozhrabávání trávy a zeminy okolo sebe.  

Ocas

Pomocí ocasu pes zdůrazňuje a signalizuje svůj emoční stav. Ocasem pes vyjadřuje nejen radost z příchodu pána či psího kamaráda nebo člena smečky, ale mírným vrtěním signalizuje pes i přípravu k útoku. Pes, který si brání své území před jiným vetřelcem, vrtí ocasem rovněž. Ocasem pes signalizuje dominanci a podřízenost. Během útoku je u dominantního psa ocas ve vodorovném postavení. Znevýhodnění psi s ocasem kupírovaným s ním vrtí daleko intenzivněji, aby jejich gesta nebyla přehlédnuta. Někdy můžeme pozorovat, jak pes s kupírovaným ocasem vrtí celou zadní částí těla.

Poklona

Přední část těla leží na zemi, zadní je zvednutá, často z ní hravě povyskočí, předstírajíc, že na svůj protějšek útočí. Tato poklona je užívána psy při námluvách, kdy tato gesta dělají psi i fenky, ale nejčastěji je to přímá význam ke hře jak druhému psu, tak člověku.

Ježení srsti na hřbetě

Někteří psi zježí hřbet celý, jiní pouze na kohoutku a nad ocasem. Cílem je vzbudit dojem, že jsou větší. Projevují se tak, když signalizují dominanci, ale zároveň i překvapení nebo strach.

Válení

Pes se pozvolna směrem od plece až po celý hřbet převalí do páchnoucí látky, většinou organického původu, jako jsou výkaly, mršina ap. Rituální verze tohoto chování se válení se v aportu (míček, klacek). Na psu je často zřejmé, že mu toto působí požitek. Existují různé teorie o tom, proč to pes činí. Nejstarší je teorie, která jako důvod tohoto chování uvádí snahu o překrytí vlastního pachu, což psa zvýhodňuje tehdy, když loví.  Jiná teorie soudí, že důvodem může být informace pro ostatní psy o tom, že pes našel něco poživatelného. Třetí teorie uvádí jako příčinu snahu psa o upoutání pozornosti příslušníků svého druhu. Takoví psi vskutku přitahují pozornost jiných psů, kteří je s nepokrytým zájmem očichávají a někdy je i následují se vyválet v nalezeném předmětu.

Vystavování

Při spatření pohybu, který pes přikládá něčemu živému, při spatření zvěře, psů i člověka v dálce, pes zvedne přední packu a nehybně stojí tímto směrem. U některých loveckých plemen je tento rys vyšlechtěn tak, aby pes vydržel nehybně vystavovat celé desítky minut kořist a signalizovat tak lovci, kde se nachází. Původ této schopnosti je snaha o nevyplašení kořisti a opatrné se přibližování.

Šťouchání čenichem

Vyvinulo se patrně ze štěněcího žebrání o vyvrženou potravu, značí přátelskost a touhu po pozornosti. Používají ho většinou podřízení psi na nízkém stupni hierarchie.

Štouchnutí pánví

Gesto přátelství, důvěry, vyskytující se většinou během vítacího rituálu.

Úsměv

Toto je poměrně vzácné gesto, kterého jsou schopni jen někteří psi, je to dědičný rys, používaný výhradně vůči člověku. Pes otevře tlamu, stáhne pysky a ukáže zuby, současně projevuje přátelská a vítací gesta.

                                     kočky